// právě čtete...

Blog

Je vaše firma z Venuše nebo z Marsu?

Firma je trochu jako člověk – když pochopíte, jaké hodnoty vyznává a z jaké kultury pochází, víte, jestli s ním chcete mít něco do činění.

Bezmála dvacet let se zabývám komunikací firem. Velkých nadnárodních společností i malých lokálních hráčů. Když vám takto rukama projdou desítky firem, které musíte pochopit, abyste jim mohli poradit, jak komunikovat externě i interně, jak se chovat v krizových situacích, jak přesvědčit zaměstnance či akcionáře, jak komunikovat při privatizaci a převzetí lokálního hráče zahraničním kapitálem, začnete se na ně dívat jako na lidské organismy, které determinuje jejich kultura. Země, ze které pochází, typ managementu, který je řídí. Před lety, ještě v rámci studií HR managementu v Londýně, mě velmi zaujala právě teorie firemních kultur, která rozdělovala firmy na femininní a maskulinní. Tehdy mi to rozdělení přišlo dost zjednodušené, ačkoliv dávalo smysl. Až po letech jsem si uvědomil, jak moc tato teorie funguje v praxi. Jak moc někteří mí klienti svou femininní kulturou připomínali Venuši a jiní naopak Mars. 

Pokud hovoříme o kultuře firmy či celé společnosti / státu, hovoříme především o hodnotách, které vyznávají zaměstnanci či občané, projevujících se praktikováním postupů, symbolů a rituálů. Firemní kulturu z vědeckého hlediska studoval Geert Hofstede, který na praktické analýze chování zaměstnanců firmy IBM (shodou okolností firmy, pro kterou jsem přes osm let pomáhal tvořit a koordinovat mezinárodní komunikační strategie), jasně definoval prvky firemní kultury a ty v osmdesátých letech také publikoval. Hofstedův výzkum hodnot mohl dojít k tak zajímavým závěrům také proto, že obsáhl padesát zemí světa. Ve své práci popsal prvky jako vztah k autoritě, sebepojetí jedince (vztah jedince a společnosti, vnímání mužskosti a ženskosti), způsoby zacházení s konflikty. Maskulinita a feminista byla jedním z aspektů národních kultur, kterými se zabýval. A v čem se tady firmy „z Venuše“ tolik liší od firem „z Marsu“? Liší se právě v hodnotách, které vyznávají.  Maskulinní firmy budou charakterizovat vlastnosti jako asertivita, orientace na výkon, soutěživost, prosazení se a přetlačení druhého, malá míra demokracie v rozhodování. Sociální role jsou v takové společnosti jasně vymezeny. Řízení zde bývá tvrdší, není zde mnoho prostoru pro dialog. Naopak firma femininní se bude zaměřovat více na motivaci, kvalitu života, udržování dobrých vztahů na pracovišti, kolektivní rozhodování a společné řešení postupů, solidaritu.  Sociální role se zde více překrývají.  

Pro mne bylo zajímavé pozorovat také to, jak kultura jednotlivých firem, pro které jsem pracoval, ovlivnila konkrétní způsoby komunikace interní i externí v mezinárodním prostředí. Jasná strategie, která je pevně definovaná centrálou a pobočky v jednotlivých zemích dostanou jen malou šanci se od ní odchýlit, je zpravidla prvkem maskulinity. Naopak firmy, které jsou z principu femininní, dávají dost často možnost a svobodu volby, jak bude jejich komunikační strategie, formy sdělení a formy komunikace s místními médii a komunitou, modifikovány s ohledem na kulturní rozdíly a specifika jednotlivých zemí.

 

Nerad bych hodnotil, zda jedna či druhá forma kultury je dobrá či špatná. Každý extrém sám o sobě může být problematický a řada firem se pochopitelně pohybuje někde na škále mezi oběma protipóly. Každému člověku ale může svým způsobem vyhovovat jedna či druhá varianta. Budou manažeři (či manažerky), dávající přednost maskulinnímu prostředí. Budou více vyznávat statut ve společnosti, vyhovuje jim jasně definovaná role jednotlivých řídících pozic, konkrétně definované cíle a orientace na výsledky. Naopak jiné skupině lidí bude vyhovovat harmonie na pracovišti, demokracie a rozhodování dialogem, empatie k druhým (které ale častokrát mohou zároveň zkomplikovat či natáhnout cestu k výsledku a na venek mohou působit nerozhodně).

 

Dalším důležitým aspektem, který tvoří kulturu firmy, je její původ. Právě v definici kultur států lze mnohem snadněji vypozorovat formy maskulinity a feminity. V praxi se to projevuje například tak, že pro nastavení interní komunikace velké německé či japonské firmy jsme museli postupovat zcela odlišně, než v případě firmy francouzské či švédské. V prvním případě šlo o přesná sdělení a přísně vymezené interní procesy, v druhém případě více o dialog a empatii k zaměstnancům. Vliv kultur jednotlivých států byl u nás krásně vidět v devadesátých letech dvacátého století, kdy do České republiky vstupovalo nejvíc zahraničního kapitálu, ať již v rámci privatizací, zakládáním místních poboček nebo formou přímých investic na zelené louce. Jednotliví hráči tak formovali celkovou firemní kulturu v naší zemi a vytvářeli zde nové podnikatelské prostředí. Utvářela se tak nová generace českého managementu. Stejně, jako můžeme dělit firmy na maskulinní a femininní typy, tak i státy lze takto rozdělit. Stačí se podívat na pár příkladů zemí a do jaké skupiny je lze zahrnout.  Německo, Japonsko, USA, Španělsko, Řecko – státy s kulturou maskulinní. Francie, Švédsko, Finsko, Švýcarsko – státy femininní.

Tak odkud je vaše firma – z Venuše nebo z Marsu?